O grafických listech

Kouzlo grafiky

Při pohledu na grafický list nevidíme jen obraz, ale i stopu času a emocí, kterou umělec do listu vtiskl. Linie a barvy vypráví příběh, vyvolávají pocity, probouzí vzpomínky. Grafické listy mají schopnost uchovat a sdílet kousky lidského života. Přiblížit nám umělcův vnitřní svět. Propojit nás s jeho tvorbou. Každý grafický list nám poskytuje jedinečnou příležitost poznat umělcovu osobnost a jeho uměleckou vizi. Grafika vyzívá k zamyšlení nad tím, co umělec zkusil vyjádřit, jaký příběh chtěl sdělit, v čem je podobný tomu našemu.

Grafika nás inspiruje, obohacuje naše vnímání, tříbí naše pocity a myšlenky.

Grafické umění člověka provází a uchvacuje od starověku. V 6. století se v Číně graficky tiskly náboženské amulety. Později se grafiky staly významnou součásti knih, tištěný obraz doplnil psané slovo. Dürer, Rembrandt, Goya či Munch, řada mistrů vložila svůj um a pohled na svět do grafiky. Grafické listy tak po staletí zůstávají nedílnou součástí života lidí a jejich kultury.

Grafika je tedy něčím běžným i mimořádným současně.

Co je umělecká grafika?

Grafikou je umělecké dílo ručním postupem vytvořené a vytištěné v určitém počtu exemplářů.

Pokud se umělec rozhodne vytvořit dílo pomocí jedné z tiskových technik, je to v podstatě stejné, jako když se rozhodne použít malbu nebo kresbu přímo na plátno nebo papír. Jen metoda, umělecký postup, je odlišný. Vytvořené dílo je originál stejně jako malba na plátně či kresba. Rozdíl je v tom, že postup umožňuje umělci vytvořit dílo více než jednou, ve více exemplářích. Můžeme nalézt podobnost mezi umělcem grafikem a sochařem, který odlévá sochy z bronzu. I pro něj je obvyklé vytvoření více exemplářů téže sochy, každý exemplář je vnímán jako originální socha.

Výsledkem práce umělce grafika jsou tedy originální tisky, originální umělecká díla. Nejedná se v žádném případě o mechanické reprodukce. Cílem zde není něco kopírovat, záměrem umělce od počátku je vytvořit dílo, které bude existovat v určitém, obvykle nevelkém počtu exemplářů.

Ačkoliv se jedná o tisk, práce je ručně vyrobena a ručním postupem vytištěna list po listu. Nejde tedy o masový tisk, ke kterému se používá průmyslových tiskařských strojů a jehož výsledkem jsou například ilustrace časopisů. Grafický list není reprodukcí. Každý z exemplářů je považován za originál.

Jak grafiky vznikají?

Originální grafiky jsou ručně vyrobeny umělcem, v některých případech umělec spolupracuje s tiskařem, který zajišťuje ruční tisk grafiky. Grafiky při svém vzniku prochází těmito etapami:

Idea umělce, jeho myšlenka, představa či záměr stojí na počátku každého uměleckého díla. Ve většině případů je tato představa umělce nejdříve zachycena formou kresby. Tato kresba bývá následně přenesena na tiskovou desku.

Vytvoření tiskové desky je předpokladem tisku grafiky. Aby se dřevorytec mohl pustit do práce, potřebuje pečlivě připravený dřevěný štoček. Rytec zase pro své dílo musí mít připravenou hladkou kovovou desku. Tvorba tiskové desky zahrnuje řadu ručních řemeslných postupů.

Přenesení obrazu na desku je důležitou částí procesu. Obraz může být vyryt do dřevěné či kovové desky nebo nakreslen na hladký litografický kámen. V případě tisku z výšky (dřevoryt, linoryt atd.) obvykle umělec překreslí obraz na desku dříve, než se pustí do vlastního vyrytí či vyřezání obrazu. Při práci musí počítat se skutečností, že na grafice bude obraz zachycen zrcadlově.

Tisk grafiky může umělec provést sám, v tomto případě mluvíme o autorském tisku. Někdy umělec napíše tužkou na grafiku písmena A.T. aby dal najevo, že se jedná o autorský tisk. Umělec také může na procesu tisku spolupracovat s tiskařem. Obvyklé je to např. u litografie, kde je třeba k tisku speciálního vybavení. Tisk grafiky je ruční postup vyžadující často značné zkušenosti. U řady grafických technik se tiskne na vlhký papír, grafiky je poté třeba usušit. V počátcích grafiky byl umělec autorem námětu, rytcem i tiskařem.

Podepsání a očíslování grafického listu umělcem může být krokem zakončujícím dlouhou cestu vzniku grafiky.

Jak poznám originál?

Každý ví, že malba a kresba je jedinečná, že jde o unikátní umělecké dílo. Myšlenka “originálního tisku” je však jaksi matoucí, protože slovo “tisk” se v současnosti spojuje s metodou reprodukce.

Tisk nazýváme “původní” nebo také “originální”, pokud bylo k tisku použito tiskové desky vytvořené umělcem. Tiskovou deskou může být například dřevěný štoček, do kterého umělec vyryl obraz. Tak vznikne dřevoryt. Obraz může být také umělcem vyryt do kovové destičky, jako v případě mědirytu, ocelorytu či suché jehly. Podstatou “originálu” je, že umělec nebo tiskař používá k tisku desky, na níž vlastnoručně pracoval umělec.

Někdy tato tisková deska vzniká spoluprácí umělce a rytce. V současnosti tento postup není tak častý jako v minulosti. Umělec však může nakreslit předlohu díla, kterou pak rytec ručně přenese na tiskovou desku (např. obraz vyryje do kovové desky). Jde o činnost, ve které se snoubí řemeslo s uměním, rytci byli a stále jsou ceněni v tomto tvůrčím procesu jako rovnocenní partneři. Zejména u starožitných tisků se setkáváme s touto spoluprácí. U listu pak v naší galerii vždy uvádíme autora předlohy i rytce, pokud jsou jména známá. Některé grafiky jsou ceněny zejména díky mistrovské práci rytce, přičemž úroveň předlohy může zaostávat.

Nemusíte být znalec

Rozpoznání originálu vyžaduje jistou zkušenost. Každá grafická technika má svá specifika, podle kterých je možno ji rozpoznat. Pro laika to však může být obtížné. Neplánujete-li zabývat se grafikou hlouběji, doporučujeme nakupovat u důvěryhodných prodejců. U zavedených galeristů či aukčních domů, nebo i ve specializovaných antikvariátech. Naopak nákup dražších položek v internetových aukcích či na burzách je rizikem. Zejména u ceněných autorů počet padělků a reprodukcí s falešným podpisem často převyšuje nabídku originálů. Jste-li laik, raději se těmto zdrojům vyhněte. Nejde jen o grafiky, padělky se vyskytují ve všech oblastech umění. Posoudit důvěryhodnost prodejce může být pro řadu zájemců o grafiku snazší, než posuzovat charakteristiky uměleckého díla.

Poznávat grafiku je obohacující

Pokud se naopak chcete grafikou zabývat vážněji, např. uvažujete o vybudování vlastní sbírky, můžete se pustit do vlastního studia. Pro začátek je vhodné přečíst si něco z literatury na toto téma. Získat ji v současnosti není problém. To však nestačí. Nejpodstatnější je přímé studium, kontakt s grafickými listy. Návštěva muzeí, galerií, antikvariátů či zavedených aukčních domů Vám usnadní prvotní orientaci. V prodejnách pro výtvarníky si můžete prohlédnout, jaké nástroje umělci používají. Pravděpodobně také budete mít zájem opatřit si vlastní grafické listy. Z počátku můžete studovat grafické techniky na drobných pracích (např. exlibris), které mnoho nestojí, ale poskytnou Vám stejně dobrý materiál ke studiu jako mnohé nákladné grafiky. Poznávání grafického umění může být poutavé a obohacující.

Časté omyly

Na závěr tohoto tématu uveďme často propagované omyly týkající se originality grafických listů:

Omyl 1.: Originál je vždy podepsaný

Zvyk podepisovat grafické listy začal až v 70. letech 19. století. U staré grafiky podpisy nenajdeme. Ani u moderní grafiky nejsou všechny originály podepsané. Někteří, a to i slavní umělci, své grafiky vůbec nepodepisovali. Bez podpisu může zůstat zkusný tisk, který si umělec vytiskl sám pro sebe, nebo grafika vytištěná mimo náklad.

Omyl 2.: Originál je vždy očíslovaný

Na grafických listech se někdy setkáváme s dvojicí čísel oddělených lomítkem. Pokud máte např. v ruce grafiku s číslem 40/50, držíte 40. list z celkového nákladu 50 vytisknutých grafik. Zvyk číslovat grafické listy se u nás rozšiřuje až v druhé polovině 20. století, ani v současnosti však není uplatňován důsledně. Ne všechny originální grafiky jsou číslované, podpis i číslování naopak můžete nalézt na některých reprodukcích.

Omyl 3.: Originál nikdy není ilustrace knihy

Je-li originální grafický list vevázán do knihy, což je obvyklé u tzv. krásných tisků, nepřestává být originálem.

Co určuje cenu grafiky?

Grafické listy mohou dosahovat vysokých cen, podobně jako obrazy nebo kresby. Obecně však platí, že cena grafického listu bývá nižší než u malby nebo i kresby srovnatelné umělecké hodnoty. Tato skutečnost nám nabízí skvělou příležitost pořídit si mistrovská umělecká díla významných umělců, jejichž malby či kresby přesahují naše finanční možnosti.

Cena grafiky silně závisí především na věhlasu umělce a vlastním díle. Ceny grafických listů se stejně jako u jiných uměleckých děl odvíjí zejména od skutečnosti, jakého uznání se v dané době umělci a jeho dílu dostává. Názory na uměleckou hodnotu děl se časem vyvíjí, vliv má oblíbenost autora či uměleckého směru. Dalo by se říci, že se na cenách projevuje i určitá módnost. Když modernisté začátkem minulého století představili svá grafické díla, široká veřejnost je vnímala jako ošklivá nebo i nevkusná. V současnosti dosahují závratných cen. Malá skupina příznivců tehdy levně získala díla s ohromným potenciálem zhodnocení. Jistě i v současnosti existují příležitosti pořídit grafické listy, jejichž cena bude výrazně stoupat. Pokud máte správný úsudek, můžete například vsadit na talent mladého umělce a zavčas vybudovat s nevelkými náklady sbírku nadčasové umělecké hodnoty.

Vedle renomé autora má na cenu vliv zejména charakter vlastního díla. Roli může hrát námět, úroveň jeho zpracování, vzácnost grafiky (dána dostupností na trhu a celkovým počtem exemplářů), u starších grafik cenu ovlivňuje i zachovalost.

Signované grafické listy často dosahují vyšších cen, než identické grafiky nesignované. Je to do určité míry dáno chybným přesvědčením části kupujících, že podpis je nutným předpokladem nebo zárukou originality díla. Naopak znalec často využije příznivější ceny nesignované grafiky, neboť mu záleží v prvé řadě na umělecké hodnotě díla, která přítomností či absencí podpisu není nijak ovlivněna.

Převážně mylná je představa, že nižší čísla grafického listu zvyšují jeho hodnotu. Zaměřovat se na číslo tisku má smysl jen v případě některých grafických technik, u nichž tiskařská deska podléhá rychlejšímu opotřebení a kvalita grafických listů se po určité době snižuje. Příkladem je suchá jehla, jde však spíše o výjimku. Grafik i tiskař obvykle uplatňují důslednou kontrolu a raději zvolí nižší náklad, než aby došlo k poklesu kvality tisku. U většiny grafických technik tisková deska umožňuje vyrovnanou kvalitu grafik v rámci celého nákladu.

Ať již budeme o cenách grafických listů uvažovat v jakékoliv rovině, jedno zůstává jisté. Pokud chcete zkrášlit Váš domov za přijatelnou cenu, grafika pro Vás může být tou nejlepší volbou. Nabídka je i v nižších cenových relacích široká, máte jedinečnou možnost koupit si originální umělecké dílo za cenu někdy ne o mnoho vyšší, než by Vás stála pouhá reprodukce.

Péče o grafiky

Pořídíme-li si grafický list nebo dokonce jejich sbírku, jistě si přejeme, aby nám grafika dlouho dělala radost. Zde jsou základní pravidla péče o grafiku:

Čistě umyté ruce jsou základem pro manipulaci s grafickými listy.

Grafiky uchováváme ideálně v nekuřáckých prostorech.

Pokud je grafický list přepravován v tubusu, má být stočen tiskovou plochou na venkovní stranu, ne rubem. Grafiky v tubusech neuskladňujeme, po přepravě grafický list co nejdříve opět narovnáme.

Případné poznámky píšeme na grafický list pouze obyčejnou měkkou tužkou a na rubovou stranu.

Nerámované grafické listy obvykle uchováváme v deskách uložených v policových či zásuvkových skříních.

Grafiky chráníme před vlhkem, neuskladňujeme je ani nevystavujeme ve vlhkých prostorách.

Desky s grafickými listy pokládáme horizontálně, neměly by být ve svislé poloze.

Rámování a zavěšení grafiky

Rám je klíčovým prvkem při vystavení grafického listu. Měl by s grafikou vhodným způsobem korespondovat (“ladit”) a současně grafický list chránit. Je vhodné dodržet následující:

Nejlepší je svěřit grafiky do rukou rámaře, který má zkušenosti s prací s uměleckými díly. Ten bude mít přehled o všech uvedených pravidlech.

Grafický je list vždy vhodné opatřit paspartou z nekyselého kartonu. Grafika by neměla být v kontaktu se sklem.

Při rámování nesmí být grafika nalepena na podložku.

Okraje grafického listu nemají být zmenšeny seříznutím nebo ustřižením, to je považováno za poškození. Rám tedy má být dostatečně velký.

Štěrbina mezi krycím kartonem a rámem na rubové straně by měla být přelepena papírovou páskou, aby se pod rám nedostal prach.

U dražších grafik zvažte příplatek za sklo s UV ochranou.

Při zavěšení zarámovaného grafického listu a jeho údržbě je doporučeno dodržet tato pravidla:

Grafiky nevěšíme na místa, kde svítí přímé letní slunce.

Grafiky chráníme před vlhkem, nezavěšujeme je v koupelně nebo v kuchyni (výpary při vaření).

Grafiky chráníme před vlhkostí i při úklidu. Zarámovaná grafika může být poškozena, pokud je sklo či rám očištěno příliš mokrou utěrkou. Voda může po skle zatéct za rám, s vodou tedy opatrně.

Grafické techniky

Tisk z výšky

Jde o nejstarší grafickou techniku. Grafik nakreslí obraz na tiskovou formu a potom místa, která nemají tisknout (zůstanou bílá) odebere pomocí různých rýtek, dlátek či jiných nástrojů. Na nevyhloubená (vyvýšená) místa se nanese barva a ta se tlakem otiskne na papír. Mezi metody tisku z výšky patří:

Dřevořez je nejstarší grafickou metodou. První dřevořezy se objevily v Číně zhruba o 1000 let dříve než byla metoda použita v Evropě. Neznáme jména většiny umělců, kteří dřevořez používali v 13. a 14. století. Prvním slavným umělcem, který používal metodu dřevořezu byl Albrecht Dürer. K tisku se používá desek ze dřeva řezaného podél kmene. Pro dřevoryt je naopak užíváno desek řezaných napříč kmene. Umělec nakreslí na dřevěnou vyhlazenou desku kresbu. Poté rýtky, dlátky a noži vybere mezi čarami vše, co bude na grafickém listu tvořit bílé plochy. Dřevořezový štoček se před tiskem načerní , položí se na něj navlhčený papír a tlakem se barva na papír otiskne.

Detail dřevořezu z roku 1574 zachycující práci rytce na štočku dřevořezu

Dřevoryt je zdokonalená technika dřevořezu, vynalezl ho Thomas Bewick roku 1771. Používá se tvrdého dřeva, které je řezáno příčně. Špalíček takového dřeva je odolnější. Obraz je do dřevorytového štočku vyryt rydly. Oproti dřevořezu je dosaženo jemnější kresby tisku. Technika dřevorytu se rozšířila hlavně v 19. století.

Linoryt je umělecká grafická technika, při níž je obraz je vyryt rydly do linolea. Na rozdíl od linořezu je použito rydel, nikoliv nožíků či dlátek.

Linořez se provádí v podstatě stejným způsobem jako dřevořez, místo dřevěné desky se však využívá linolea. Příprava tiskové desky je tedy jednodušší. Pravděpodobně nejslavnější linořezy vytvořil Pablo Picasso.

Tisk z hloubky

Podstata tisku z hloubky spočívá v tom, že linie je vyhloubena pod povrch hladké kovové desky. Do těchto prohlubenin se vtírá tiskařská barva, která se naopak z ostatního povrchu desky stírá. Tlakem tiskového stroje je papír při tisku vmáčknut do rýh v desce, odkud přejímá barvu. Takto vznikají např.:

Rytina je nejstarší technikou tisku z hloubky. Umělec vyryje kresbu do kovové desky speciálními rydly. Nejčastěji se jedná o desku ocelovou, pak se jedná o oceloryt. Zejména v minulosti se často používala deska měděná, výsledkem je pak mědiryt. Na vyrytou desku se poté nanese barva a deska se hadříkem důkladně očistí, aby barva zůstala jen ve vyrytých čarách. Obraz se otiskne na papír v tiskařském lisu. Deska se při tisku zaryje tlakem lisu do papíru, takže její okraje jsou dobře znát.

Lept vytváří umělec postupem, při němž na kovovou destičku nanese voskový kryt a pomocí ocelové jehly do něj kreslí. Poté destičku ponoří do kyseliny. Ta působí pouze na odkrytá místa a vyleptá tak do destičky nakreslený výjev. Po vyleptání se kryt odstraní, destička se pokryje barvou a obraz se otiskne na navlhčený papír v lisu.

Tiskařský lis pro grafické techniky tisku z hloubky

Suchá jehla byla známá už v 17. století. Vyznačuje se měkkými liniemi, malebnými tóny ploch vytvořenými rytím grafickou jehlou do měkké kovové desky. Na desku se poté nanáší barva a obraz vznikne otištěním desky na papír.

Mezzotinta je jednou z nejpůsobivějších grafických technik, současně také patří mezi ty nejnáročnější. Měděná deska se co nejjemněji rozzrní pomocí skobliny (speciální ozubený nůž). Po nazrnění se zrnka kovu seškrabují a vyhlazují v místech, která mají být v tisku světlejší. Na desku se poté nanáší barva a jako u jiných technik tisku z hloubky se tiskne na papír v tiskařském lisu.

Akvatinta umožňuje tisknout souvislé plochy barvy. Tisková deska se popráší jemnou vrstvou částeček pryskyřice a zahřeje se. Pryskyřice se tak roztaví a přilne k desce. Při následujícím leptání vytvoří kyselina na tiskové desce systém jemných jamek, které se po otisknutí promění na grafice v síť hustých bodů splývajících v plochu. Akvatinta se obvykle nepoužívá samostatně, spíše se kombinuje s ostatními metodami tisku z hloubky.

Tisk z plochy

Litografie (kamenotisk) vzniká kresbou na hladkou kamennou desku. Povrch kamene odpuzuje na nepokreslených místech mastnou tiskařskou barvu, zatímco místa pokreslená ji přijímají (využívá se vzájemného odpuzování mastnoty a vody). Na navlhčený litografický kámen se položí papír a tiskne se litografickým lisem.

Litografické kamenné desky

Tisk skrze síto

Sítotisk (serigrafie) je grafická technika založená na principu protlačování barvy šablonou s jemnou sítí na podložený papír. Svým původem velmi stará technika, která se používala již dávno v Japonsku a Číně.