Jan Zrzavý (* 5. 11. 1890 Vadín + 12. 10. 1977)
Významný český malíř, grafik a ilustrátor. Studoval na UMPRUM v Praze (1908 – 1909). Jan Zrzavý vstupuje do uměleckého života v době, kdy doznívá český symbolismus, dekadence a secese. Zrzavý sám považuje za vlastní východisko tvorby obraz Údolí smutku (1907), nesoucí též název Melancholie. Již zde je patrný leonardovský prvek. V symbolistní až dekadentní poloze je laděno též Nokturno (1909). Přátelství s B. Kubištou umožnilo Zrzavému pochopení a využití formálních prvků expresionismu a kubismu. Vůle po formální harmonizaci přivedla Zrzavého ke studiu gotických mistrů. Ohlasem tohoto studia je obraz Magdalény (1914). Lyrický, snově měkký tvar okouzluje Zrzavého především. Provádí kopii Leonardova Jana Křtitele. Za války zesiluje u Zrzavého sociální nota (Žena v závoji, Vdova). Obě tendence se spojují v obrazech Melancholie a Přítelkyně (1922), jimiž vrcholí první etapa tvorby Zrzavého.
Novou etapu zahajují krajiny vzniklé v Itálii. Jan Zrzavý píše, že dospívá k „pochopení, přijetí a přitakání životu“. K nejvyšším cílům života řadí krásu. De Chiro mluví o „tichém souboji Zrzavého, který svádí s kosmickými tvary a prvky“. Zrzavého obrazy z Itálie a z Francie koncentrují tuto zkušenost. Jan Zrzavý postupuje často proti přirozené optické zkušenosti. Vrcholem Zrzavého malířského poetismu jsou obrazy San Marco v noci (1930) a San Marco ve dne (1931). V. Kramář o nich poznamenal, že jsou „více zhmotněním duševních stavů než krajinami“. Za války se v krajinách Zrzavého objevila osudovost a baladičnost, vedle motivů smrti však i poezie a naděje. Po roce 1945 se objevují nové motivy, vzniká řada kreseb, ilustrací. Jan Zrzavý vystavoval s Tvrdošíjnými, později s Uměleckou besedou.
