Olbram Zoubek (* 21. 4. 1926, Praha)
Jeden z nejvýznamnějších českých sochařů, který se výrazným způsobem zasloužil o rozvoj české architektonické plastiky.
V prvním ročníku gymnázia měl sice z kreslení trojku, později ale pedagogové odhalili jeho výtvarný talent. Než v roce 1945 odmaturoval, zažil totální nasazení i boje na pražských barikádách. Po studiích na pražské umělecko-průmyslové škole (1945-1952) se živil jako sochař, v nepříznivých dobách normalizace jako restaurátor na zámku v Litomyšli.
Od roku 1959 byl Olbram Zoubek členem skupiny Trasa, od roku 1987 zakládající člen Nové skupiny. V roce 1969 sejmul posmrtnou masku Janu Palachovi. Zároveň oběma obětem sebeupálení (Janu Zajícovi i Janu Palachovi) vytvořil náhrobky. V souvislosti s těmito aktivitami byl vyslýchán Státní bezpečností. V roce 1988 podepsal Několik vět, v roce 1989 se v Praze účastnil listopadového převratu jako člen akčního výboru Svazu českých výtvarných umělců a byl zakládajícím členem obnovené Umělecké besedy. Roku 1990 Olbram Zoubek obdržel Národní cenu ČR.
Dílo Olbrama Zoubka je velmi početné a různorodé. Od malých komorních plastik, reliéfních až k monumentálním. Jeho oblíbenými materiály jsou osinkocement, olovo a cín, některé plastiky doplňuje polychromováním a zlacením. Grafiky tvoří technikou reliéfního tisku.
